Dětem noci
Jako nůž
Když jsem unavena, připadám si jako nůž
o nic lepší, o nic horší,
se vší svou sebekázní
jen jako nůž, pronikající masem
pálící v hnisu
Nepláču
Přestávají mě kvůli tomu milovat
nepláču,
vystavena krutosti či něze
je přece zákon
nekřičet při ranách
nehledat pomoc
nečekat ji
je přece zákonem
vždy čekat zmiji
být sama zmijí
vždy, když si to žádá
boj
Tak je to vždy
Tak je to vždy
když děvka mluví o lásce
o noži mluví
a boj kurví ženu
stejně jak hlad
V mém domě
V mém domě muži mlčí
je už to dlouho, co jsem byla znásilněna
je, už to dlouho, co jsem dovolila tělu
vést svou
Dítě
Jsem přece ještě dítě,
měla bych být překvapena
svedena
ale odkud už by musel přijít ten
kdo by mě svedl
Inkvizice
Odkud přijde statečnost
je li maso rváno od kostí
té, které ani zvony svobody nezní
Abys věděla, jak to bolí s holkou
Abys věděla, jak to bolí s holkou
použila jsem to železo
to stříbro
dotýkala jsem se,
kde se nikdo nedotýká
a vzpomínala, jak mě pálili
pálili kůži
na vrcholu hory
abys věděla, jak to může bolet s holkou
použila jsem já
zase svou čepel
své jedy
svoje neřesti
abych ti otevřela oči
otevřela jsem svoje
rány a strachy
svá slova a svá zaklínadla
abys ležela pokojně
zpívala jsem
v našich horách zběsilosti
dokud mě neumlčel
nářek
Slunce noci
Neodcházej, půlnoční dítě,
nebo ti zlámu vaz
neodcházej, mé slunce noci,
nebo ti zlámu vaz
hejbej tou číčou, ty noční spratku
nebo tě budu mrzačit a mrzačit
a mrzačit,
za všechno, čím ses na mě provinila.
Děti noci
Kde ještě lovíte, mé děti noci
po jakých stezkách
utíkáte
kde dosud jsme pány, mé děti noci
a naše touhy, nejsou už směšné
pod povinností
zasuté
Zima
Ještě si to rychle rozdat
v posledních paprscích podzimního slunce
nevěřím, že by sníh kdy tál
pod našimi těly
nevěřím že budu v stříbřité srsti
krásnější
O bičích
O bičích mluvit
mám s vámi mluvit
o bičích?
Tušíte vůbec,
jaké to biče pletli mí bratři
a naše těla
pak nepřátelé
černými trny
jak rozdrásali?
Tušíte vůbec,
jaká je bolest
bez konce bolest
když slunce zajde
v děsivých nocích
bodají nože
bílá nám kůže
ranami rudne
znovu a znovu
když přichází hadi
posvátná slova jen omíláme
znovu a znovu
Jak o bičích mám s vámi mluvit,
o bičích?
Nad mými ranami byste se jistě
neslitovali.
Hlad
Jen z hladu zpívám
a lžu
když tvrdím opak
jen z hladu žvaním
a z lačnosti, z lačnosti piju
z neukojení a z nejsprostší pýchy
z nejdivočejší
žádosti